2. Zahájení experimentu

Během prosince 2015 jsem se zaměřil na omezení příjmu sacharidů a úplně jsem zase vynechal jídlo před ranním tréninkem a postupně jsem začal oddalovat příjem energie po ukončení sportovního výkonu. Na internetu koluje plno názorů, zda trénovat na lačno nebo ne? Osobně jsem v letech 2011 až 2012 také ráno (od 6:00 do 8:00) sportoval na lačný žaludek, ale po tréninku jsem doplnil tekutiny a také cukry (pečivo, ovoce). V roce 2013 až 2015 jsem dal vždy ráno před sportem tělu nějaké ovoce a po tréninku do 30 minut po ukončení většinou znovu nějaké ovoce pro doplnění svalového glykogenu. Převážně ráno na běhu a po banánu :-) jsem pozoroval subjektivně více energie. Trénink byl zaměřen většinou na základní vytrvalost v délce od 10 do 17 km a ke konci 10 minut na hranici anaerobního prahu díky závěrečnému 2 km kopci k domovu.

Experiment metabolické flexibility se zaměřuje na trénink na lačno a následné hladovění, tak aby se tělo co nejlépe adaptovalo na využití tuků jako zdroje energie. V porovnání s příjmy sacharidů se snižuje hladina glykemického výkyvu, kdy po příjmu cukrů jsem pozoroval pak po čase únavu a úbytek energie. Vše je krásně vysvětleno na grafu, který prezentuje na svém webu Vlado Zlatoš.

Během měsíce ledna a února 2016 jsem úplně vynechal před ranním tréninkem (většinou mezi 6:00 až 8:00) snídani a první jídlo jsem postupně posunul až na v průměru 11:00. Stravu tvoří převážně sýry a zelenina. Většinou okolo 8:00 až 9:00 si dám malé expresso nebo kapučíno. Další jídlo následuje někdy po 14:00 a pak následně mezi 17:00 až 21:00 podle práce a večerního tréninku.

Důraz také kladu na dostatečný pitný režim. Prohřeškem občas bývají ochucené minerálky, kdy si tělo žádá cukry, které jsem mu během dne odepřel.